Dívčí čarodějnické lyceum v Halseparku

 

Na stará kolena bych mohla začít psát deník, tedy pokud se to dá nazvat, psaním. Dost škrábu, tak snad to někdo přečte. Moje celé jméno zní Zoe Jade Gholts a je mi 15 let, chodím na Dívčí čarodějnické lyceum v Halseparku, taková obyčejná škola jako Bradavice, ale vybrala jsem si ji kvůli tomu abych byla v klidu. Moje máma je fajn i táta, ale odpovídat spolužákům na věci jako proč nejsem v cele rodině a proč moje mamka vzala roha z Anglie. Popravdě jsem si nebyla jista ničím, mamka mě v mé volbě podpořila. Abych řekla pravdu první roky na škole byly celkem mazec, nový kolektiv, trochu jiné osnovy než v Bradavicích, ano četla jsem matčiny knihy a sešity než jsem nastoupila do školy, ale kdo to z Vás kouzelnických dětí nedělal že? Byla jsem přiřazena do koleje jménem Daisytale, kde jsem se seznámila s pár holkami, přátelství jak hrom. Každá z nás je jiná Lea miluje zvířata, jednou chce být zvěrolékařkou, kdykoliv najdeme raněné zvíře tak víme že se nikam nehneme. Každý den pomáhá Profesorce Flenton v sovinci. Pak tu je Laura, ta nosí zelené vlasy, věčně sebou tahá skicák do kterého maluje svoje postřehy ze světa kouzel, nedávno jeden spolužák nechal vybuchnout obří dort na slavnosti, myslím že tu skicu někde mám.
Jako poslední je tu Flóra, moje kámoška přes kytky, já osobně nevím zda rodiče čekali, že bude taková, ale jméno se k ní hodí. Kdykoliv totiž může je ve školním skleníku, když ji nemůžeme najít před večerkou musíme pro ni tam.
A pak jsem tu já, Zoe, která není ani talentovaná, ale přesto se drží se známkami na V. Tento rok mám mít NKÚ, které prověří mou píli v předcházejících ročnících.

Art instagram: @alia_black_13

Píšu tento deník v době prázdnin, moje mamka udělala úžasné rozhodnutí, vrátit se do Londýna, ani nevíte jak jsem byla ráda, že se konečně budu most s taťkou setkávat častěji jak jen o velkých prázdninách. Mamka si totiž našla práci na ministerstvu a hlavně moje mladší ségra jde do Bradavic, strašila jsem ji, že se dostane do Zmijozelu, chudák probrečela celou noc, že se do Zmijozelu nehodí, někdy ji nechápu, je to malý šprt na nožičkách. Bree sebou tahá pokaždé aspoň jednu knihu a dokáže o ni mlít 3 hodiny v kuse. Není divu, že si ji děcka na základce v Irsku tak podali, musela to jít řešit mamka, naštěstí už věděla že Bree půjde do Bradavic, takže ji s velkým humbukem vzala ze školy. Bože jak já se musela smát při pohledu na ředitele.

Musela jsem se rozloučit s přáteli v Irsku a pak nějaké dny na to mamka zavelela k ústupu, vyrazili jsme do Londýna kde mě a Bree nechala sedět v Dřevném kotli než zařídí přebraní klíčů od realitky, umíte si představit, že budu mít vlastní pokoj? Ne že bych ségru neměla ráda, ale její čtení v noci mě vytáčelo. Člověk chce spát a ona má lampičku rozsvícenou půlku noci, ja se asi budu smát jestli ji klobouk pošle jinam než Havraspáru.
Poslední dny prázdnin si Bree vzala pod křídla mamka a mě dala kapesné abych si mohla jít koupit co chci, proboha, moje první velké kapesné co jsem mohla utratit pro sebe! Jen moje, jistě nakoupila jsem si věci do školy, ale co zbylo šlo na dárky pro holky. Přece jen jsme se cele dva měsíce neviděli! Víš deníčku jak je to těžké nevidět kamarádky dva měsíce?!
Doma jsme si dali večeři z Mekáče co máme kousek od domu a bavili jsme se, další den jsem odjížděla do školy dřív jak Bree, zase byla smutná, že s ní nebudu, uklidňovala jsem ji, že ji budu psát.
Toho večera jsem dostala od sestry dopis, že se dostala do Havraspáru, ta malá myška, jsem na ni tolik hrdá, věděla jsem že má ambice se dostat právě tam. Vybaluji kufry a plkám s holkami o školním roce, který nás čeká. Další den začínáme hodinou Lektvarů, to ten školní rok pěkně začíná. Ještě chvíli mluvíme s holkami o zkouškách NKÚ, každá chceme dělat zkoušky z něčeho jiného, ale co chci doopravdy dělat já netuším, možná bystrozorka? Ale to už chce dělat Bree, ten její slavný plán mam furt před očima. No to neva, zítra kouknu do nabídek zaměstnání, teď už deník schovám a pokračovat budu zase jindy.
Dobrou noc deníčku.